dech se mi sladil
s tlukotem
srdce.
rozpuštěné
vlasy mi
poskytli tmu.
přišel čas
bojovat.
přišel čas
neutéct.
přišel čas
zatnout pěst
a
studovat.
je to hrozný pocit, když
se vám zdá
noční můra
i když vlastně už
nespíte.
myslím, že se tomu říká
skupinová halucinace.
fuj!
odporná věc.
nultou jsme měli našeho
homosexuálního
profesora z výtvarky.
s milnou iluzí o
naší pracovitosti v osm hodin
před nás postavil lebku
s tím, že ji máme
malovat.
načmárala jsem ji během
pěti minut,
zbytek hodiny
jsem ležela na lavici a
snažila se
být neviditelná.
chvíli se mi to i dařilo.
tedy
do té doby, dokud
jsme neměli odevzdávat výkresy a
já za svou aktivitu schovávala
lebku do košíku.
pomohla mi R.
"Přece... Každý den se vám lebka do ruky nedostane." 
běhěm
pětiminutové přestávky
toho moc nestihnete....
prospat a
hrát si s lebkou zároveň
určitě ne....
před třídou se nám
naparoval retardovaný angličtinář.
vyptával se jak se řekne
strýc.
"uncle"
*přemíšlí asi půl minuty....*
"yes."
ARE YOU FUCKING KIDDING ME?
někdy přemýšlím,
jestli nás vážně
něco učí.
nejzákeřnější otázkou
v naší škole
je "co právě probíráte v chemii?"
nebo "co je to organická chemie?"
po případě "víš co počítáš?"
ZABIJTE MĚ NĚKDO!
já (se) tam nechci
(z)vracet.
ne za tou krávou, která
je celí týden
nemocná,
jen na naší hodinu si přijde
učit.
celou dobu strávenou
s ní jsme jen
poslouchali její ztěžování jak
nemůže mluvit a jak jí je
blbě.
A ulice se vilidňují, neboť
se ve škole dozvídáme jen
podstatný věci
do budoucna.
Žádné komentáře:
Okomentovat